Závěrečné sebehodnocení
Úterý 3. září
V pohdělí jsem pracoval asi do půl jedné ranní a už před šestou úterní hodinou jsem dostal email o dalším postupu. Ukázalo se, že v projektu jsou stále ještě docela zásadní chyby a hned když jsem přijel do práce, tak jsem je začal ladit. Původní plán byl to v úterý spustit, ale raději jsme to ještě trochu testovali a rozhodli se to spustit až následující den. Podle plánu přijela kolem páté hodiny večerní Irina (kamarádka mého kamaráda z Oxfordu). Pochází z Ruska a jelikož jela na pár dní do Ameriky, tak se chtěla podívat do kanceláří Facebooku. Provedl jsem jí tedy po našem kampusu a ukázal jí všechny zajímavé věci. Zvládli jsme to docela rychle a když jsme chtěli jít na večeři, tak jsme zjistili, že Michal Srb slaví v restauraci SOL (ve Facebooku) narozeniny. Šli jsme tedy tam a připojil se k nám ještě Kuba, Michal Burger a Mirek. Najedli jsme se nějakého mexického jídla a na závěr si dali margaritu. V 7:40 jsem posadil Irinu na zpáteční shuttle a šel ještě chvíli pracovat. Doma jsem potom usnul hned, jak jsem přijel.
Středa 4. září
Opět jsem od rána vydatně pracoval. Ještě kolem jedné hodiny jsme s manažerem nemohli najít chybu, tak jsme se rozhodli jít raději na oběd. Poté jsme to již hravě doladili a po pár dalších drobných úpravách bylo vše připravené ke spuštění. To proběhlo bez problémů a v pondělí mám domluvenou prezentaci před naším týmem. K večeru jsem si konečně malinko oddychnul :-)
Čtvrtek 5. září
Odpoledne ve 4:30 jsem měl mít Poster Presentation (každý intern připraví plakát a několik vět o něm řekne všem ostatním, co se přijdou podívat). Manažer mi k tomu dal spoustu rad a shodli jsme se na tom, že moje mluvená angličtina je stále mou největší slabinou. Připravil jsem tedy velký plakát, na kterém byly ohromná písmena, aby bylo všechno dobře vidět a poté jsem si několik hodin chystal co k tomu budu povídat. Byl jsem z té prezentace trochu nervózní, ale naštěstí to bylo velmi krátké a podle mého názoru se to docela povedlo. Nic jsem vyloženě nepokazil a plakát byl podle mě i mého šéfa ze všech nejlepší, přestože byl vážně jednoduchej bez jakéhokoliv grafického zpracování, ale oproti ostatním (kteří měli na malém papíru milion titěrných řádek) se to dalo alespoň přečíst a posluchači z toho alespoň něco měli. Myslím, že to byl pro mě zatím nejnáročnější úkol během dosavadního průběhu. Další možná přijde při pondělí prezentaci (sice menšímu týmu, ale asi půl hodiny).
Večer jsem šel zase na fotbal (který jsem v úterý kvůli Irině prošvihnul). Bylo sice krásně jako vždy, ale trávník byl nehorázně mokrý a bez kopaček mi to strašně klouzalo. To, že jsem měl plné boty vody, ale bohužel nebylo to nejhorší... Celé hriště bylo doslova poseté kachními hovny, které se před naším sportovním výkonem asi rozhodly, že to bude skvělé místo na pastvu. Většinu hřiště tedy pokrýval odpudivý trus a to na kluzkosti samozřejmě ještě přidávalo. Zaběhal jsem si ale pořádně, naštěstí nikde neupadnul a boty se sami rychle umyly v mokré trávě.
Pátek 6. září
Na poslední den v týdnu jsem neměl žádný vyloženě pracovní plán. Nejprve jsem se zašel zeptat, jestli mi přišel šek. Bylo tomu tak a trochu mě to znepokojilo, neboť jsem si už téměř před měsícem nastavil, aby mi výplata chodila přímo na účet. Tato měla být první, která mi tam měla přijít, ale zřejmě se to ještě nepodařilo. Poté jsem se šel koukat na fotbal (pro nezasvědcené odkaz). Rusové vyhráli 4:1 a my jsme prohráli 2:1, takže měl Igor dvojnásobnou (napůl škodolibou) radost. Na oběd jsem šel stejně jako včera do Burger Shacku, kde nově zavedli milk shake. Jsou vážně dobré, včera jsem měl vanilkový, dnes jsem zkusil jahodový. Odpoledne jsem konečně trochu pracoval, ale v pátek je zvykem končit o něco dříve, takže jsem toho stejně moc neudělal. Spousta internů dnes končilo a někteří pořádali rozlučkovou párty. Nikdo ale nevěděl žádné detaily, tak jsem se na ně vykašlal a jel jsem raději brzkým shuttelem domů.
Všechna ta práce tento týden byla velice důležitá především proto, že na jeho konci se píše hodnocení a součástí toho je i moje sebehodnocení. Věnoval jsem tomu celý večer a stále si nejsem jistý, že to bude dobré. Zbývají mi sice ještě celé dva pracovní týdny, ale hodnotí se to s předstihem, asi aby měli čas na zpracování výsledků.
Sobota 7. září
I o víkendu jsem vstával v osm hodin ráno. Od devíti se totiž konal TopCoder, kterého jsem se chtěl zúčastnit. Po dlouhé době ho dělal také Kuba a nakonec dopadnul skoro stejně jako já. Jemu sice rating trochu vzrostl, ale pro mě to byl mnohem větší neúspěch. Hned poté jsme se vypravili do města. Překvapilo nás, že se přes celou hlavní ulici v Mountain View táhlo něco mezi trhama a poutí. Došli jsme ale až do banky, kde jsme uložili šeky. Potom jsem po nich chtěl pomoct s nějakejma dokumentama, co mi poslali a dostalo se mi jí tak částečně. Prošli jsme si celé trhy, nic nekoupili a zašli na oběd. Odpoledne jsem psal příspěvky a programoval. Večer jsem si šel zaplavat, ale v bazénu bylo spousta dětí, které tam dělaly hroznej bordel. Strávil jsem tam docela dlouho a večer už to bylo lepší. Vrátil jsem se docela pozdě a měl strašnej hlad. Vypravil jsem se do města a zjistil jsem, že po 22:00 už skoro nikde nevaří. Výjimkou jsou snad všechny asijské restaurace, kterých jsem potkal asi pět než jsem se konečně odhodlal do jedné jít. Nakonec to bylo velice dobré a aspoň jsem vyzkoušel mexické pivo
