Párty imo.im
V pátek ráno jsem řešil programátorskou soutěž TopCoder. Skončil jsem na poměrně průměrném 55. místě. Poté jsem jel do práce, abych konečně viděl moje nové kolo. Přišlo zabalené v krabici a rozložené, takže jsem ho vlastně ještě moc neviděl. V práci máme cykloservis, tak jsem jim tam kolo nechal, ať mi ho do příštího týdne složí (dobrá služba, co?) Odpoledne jsem ještě trochu pracoval, ale již před šestou hodinou jsme měli s Mirkem domluvený odjezd na imo.im párty.
Párty imo.im
Cesta do hlavního sídla amrického start upu nebyla vůbec jednoduchá. Poblíž sice staví jeden ze shuttelů, které jezdí od nás z práce, ale ještě to bylo asi 25 minut pěšky. Jelikož jel správným směrem zrovna bus, tak jsme do něj naskočili. Bohužel to byl nějakej expres a na několika následujících zastávkách nestavil. Dovezl nás zhruba do stejné vzdálenosti, z jaké jsme vyjížděli, pouze na druhé straně. Poté jsme šli raději už pěšky.
Když jsme konečně dorazili, tak nás Miško přivítal, dostali jsme lístky do tomboly. Poté nás provedl po firmě a dozvěděli jsme se, že je to poměrně malá firma, ve které pracuje zhruba 40 zaměstnanců. Všichni se navzájem znají a panuje mezi nimi vesměs přátelská atmosféra. Poté jsme si dali pivo a dorazila ještě Zuzka - Slovenka, kterou jsem nikdy předtím neviděl. Zahráli jsme si kulečník, najedli, napili se, zahráli stolní fotbálek, ve kterém jsem hrál s dědou zakladatele firmy. Byl neskutečně dobrej a za celou hru jsem si skoro nešáhnul na míček. Bezkonkurenčně jsme jim to natřeli a já jsem jenom kulil oči. Poté jsme si ještě dali ping pong a udělali skupinovou fotku, kterou taktéž přikládám.
Po deváté hodině už párty pomalu končila, tak jsem se přesunuli do nedaleké hospůdky. Bylo tam strašně narváno a hroznej rámus. Po (delší) chvilce čekání někdo přinesl pivo a překvapilo mě, v jak velkých nádobách se to distribuuje (říkají tomu pitcher - asi 1.5l). Z původní párty jsme zbyli dva Češi, dva Slováci, Polák, Bulhar a Rakušan - zvláštní skupinka, co?
Docela jsme si popovídali, ale když jsme se po půlnoci rozhodli vyrazit domů, tak jsme s Mirekem zjistili, že to máme pěšky domů asi devadesát minut. Mirek to měl kousek blíž, tak se rozhodl jít pěšky, ale já jsem šel raději spát k Miškovi, který bydlí mnohem blíže. Ráno to sice nebylo o mnoho lepší, ale šel jsem jenom asi 40 minut a potom chytil bus. Celkem jsem byl doma asi za hodinu. Po nezbytné ranní hygieně jsem vyrazil do banky.
Zakládání bankovního účtu
Do banky jsem dorazil kolem jedenácté hodiny. Asi v 11:20 jsem se konečně dostal k úřednici a myslel jsem, že se stihnutím autobusu ve 12:15 na "výlet" do San Francisca nebudu mít problém. Ukázalo se ovšem, že to není tak snadné, jak jsem si myslel a má to poměrně mnoho kroků. Nakonec se zřejmě všechno podařilo a získal jsem americký bankovní účet s debetní a i s kreditní kartou. Dokonce jsme nastavili i internetnové bankovnictví a ukázala mi, jak se na účet vloží šek, kterým jsem v pátek dostal výplatu za první dva týdny. Nyní mám asi víc peněž na americkém účtu než na tom českém :-) Autobus jsem potom jen tak tak stihnul a o tom, jaké to bylo, napíši v příštím článku.
comments powered by Disqus