Yosemitský národní park
Yosemitský národní park se rozkládá na východě střední Kalifornie na ploše 3081 km² v horách Sierry Nevady. Tento park byl prohlášen ze národní již v roce 1890 a v roce 1984 uznán za Světové dědictví. Každoročně jej navštíví přes 3,5 milionu turistů, z nichž většina omezí svou návštěvu na 18 km² Yosemitského údolí podél řeky Merced.A do této nejpopulárnější oblasti jsme se vypravili také my. Autobus nás ráno vyzvednul doma již v 7:00 a na místo jsme dorazili až v 11:30. Cesta to byla značně vyčerpávající a většinu jsem jí strávil diskuzemi s kamarádem Igorem z Ruska a ostatními kolegy. Když jsme se konečně dostali na místo, tak nám dali obědní balíček a seznámili nás se základními informacemi. Buď jsme se mohli zúčastnit organizovaného výletu s průvodcem, nebo vyrazit někam na vlastní pěst. Původně jsem chtěl jít na ten organizovaný, ale zjistil jsem, že se ho většina lidí neúčastní, tak jsem se přidal k Igorovi, který měl již skupinu co se rozhodla navštívit vodopády.
Kousek nás popovezl nějaký autobus a poté jsme se vydali stoupat. Cestu jsme trávili povídáním a diskuzí o různých úlohách. Zanedlouho jsme dorazili k prvnímu vodopádu, kde jsme udělali spoustu pěkných fotek a strávili tam poměrně dlouhou dobu. Poté jsme vystoupali nad samotný vodopád a pokračovali dále proti proudu říčky. Přestože bylo poměrně vedro, tak cesta příjemně ubíhala a dorazili jsme k dalšímu vodopádu. Ten byl sice mnohem větší než ten první, ale bohužel mnohem hůře přístupný.
Chtěli jsme ještě pokračovat dále, ale nevěděli jsme, jak dlouho nám bude trvat cesta dolů, tak jsme se raději otočili a vydali se zpět. Zpáteční cesta byla mnohem jednodušší a s Igorem jsme diskutovali o sportu. Naučil jsem se nová ruská slovíčka a dozvěděl se něco o ruské fotbalové lize. Prej když Viktorka postoupí do ligy mistrů a bude hrát proti Zenitu Petrohrad, tak se Igor staví v Plzni podívat se na zápas. Kvůli frontě na autobus jsme na sraz dorazili asi o dvacet minut později, ale jídlo jsme dostali stejně a dokonce i něco k pití. Po skupinové fotografii nás opět nahnali do autobusu a čekala nás další čtyřapůlhodinová cesta domů. Dorazili jsme podle plánu asi ve 23:30 a vyčerpaní šli spát.
