První víkend
5. července
Po Dni nezávislosti následoval poslední pracovní den v týdnu - pátek. Plno lidí si bralo volno, aby si mohli užít prodloužený víkend, ale my jsme šli poslušně do práce. Očekávali jsme, že tam nebude moc lidí a spíše klid. Opak byl ale pravdou. Myslela si to nejspíš spousta dalších lidí a vzali s sebou na návštěvu své rodiny. To mělo za následek nehorázně dlouhou frontu na oběd, kam jsem poprvé vyrazil se svým týmem. K večeru jsem pochopil, že v pátek se chodí domů dřív, protože když jsem odcházel, tak už tam skoro nikdo nebyl...
6. července
První víkendový den jsem se řádně vyspal a vstával tak akorát, když byl čas jít na oběd. Vyrazili jsme tedy s Kubou do Downtownu, s tím, že se porozhlédneme po městě a dáme si něco k snědku.
Na začátku naší výpravy jsme prošli celé město až k železniční stanici Caltrainu (místní vlaky). Zjistili jsme, že lístek do San Francisca přijde na 7 $ a dá se koupit na místě. Poté jsme k obědu zvolili Maru Ichi Japanese Noodle House. Kuba vybral nějakou náhodnou věc z menu a poručil si k tomu rýži. Já jsem nerozuměl ani slovu, tak jsem si dal to samý ;-) Na stole před námi ležela záhadně vypadající plastová krabička s neznámým obsahem. Neoopovážili jsme se ji ani otevřít! Vypadalo to, že v celé restaruaci jsme jediní ne-asiaté a trochu jsme se báli, abychom nevypadali nepatřičně.
Jak je tady zvykem, tak nám po poměrně krátké době přinesli jídlo = plná miska nudlí s masem a bambusovými výhonky. Pustili jsme se do toho, ale ani po půl hodině vytrvalého jezení toho stále neubývalo. Nebylo to vůbec syté, takže jsem se necítil ani moc najezení, ale z máchání hůlkama a neustálého jezení jsem už byl dost vyčerpaný. Na závěr jsem do sebe ještě naházel co nejvíc rýže a všechno maso, přesto zbyla ještě asi polovina misky plná...
Po obědě jsme se rozešli, já jsem šel shánět sportovní obuv a Kuba tenisovou raketu. Našel jsem obchod s obuví, ale přišlo mi, že mají docela draho (většina bot tak za 100 $), tak jsem nákup odložil na později. Potom jsem se šel podívat na bicykly. Facebook nám proplatí nákup kola do 350 $, ale většina jich stojí alespoň 500 $, tak bychom museli doplácet. Asi se ještě podívame na možnost koupit je online. Po dlouhé vycházce jsem šel domů a dal jsem si šlofíčka na gauči.
Pobudil mě Kuba, který se vracel domů se svou spoluhráčkou Alice. Našli tenisové kurty, půjčili si rakety a zahráli si tenis. Chtěli jsme jít do bezénu, ale bylo tam beznadějně plno, tak jsme se vrátili zpátky domů a celé odpoledne jsme hráli karty. Když na nás přisel hlad, tak jsme se opět vypravili do města hledat tentokrát nějakou více americkou stravu. Zvolili jsme The Workshop Burger, kde jsme si každý dali pořádný americký burger. K tomu navíc nějaké "Pilsner" pivo a byli jsme naprosto spokojení. Večer jsme hořekovali, že na většinu společenských her nám schází čtvrtý do party, a proto jsem se je rozhodnul naučit Mariáš. Stihli jsme vysvětlit většinu základních pravidel, ale budeme muset ještě trénovat.
Alice nám potom vysvětlovala, jaké všechny americké seriály jsou nejlepší a pouštěla nám různá vtipná videa. Chtěla také poznat nějakou českou muziku, tak jsme jí pustili Gotta, Kabáty a Evu s Vaškem. Na závěr jsme si v televizi pustili Přátele s tím, že nám Alice kdyžtak vysvětlí nejzajímavější vtípky. Dnes tomu bylo právě sedum dní, co jsme přiletěli, a téměř na hodinu přesně týden po tom se na stejném letišti stala nehoda. Byly toho plné zprávy a i jiné portály.
7. července
V neděli jsem vstával zatím úplně nejpozději, co jsem v Americe - zhruba v poledne. Jelikož Kuba vstával ještě asi hodinu po mě, tak jsme si k obědu dali jenom tousty a já jsem potom celé odpoledne pracoval na těchto stránkách. Poté jsem konečně vyzkoušel místní bazén. Plavání je to super, jenom je voda možná až moc teplá. Na večeři jsme se vydali tentokrát do KFC a očekávali jsme něco podobného tomu českému. To jsme jsme se ale hodně zmýlili. Byla to taková malá budka, uvnitř asi 2 stoly a spousta zaměstnanců. Nabídka se téměř v ničem nepodobala té české a téměř ničemu jsem navíc nerozuměl. Dal jsem si jakési menu #2 a Kuba zkusil #3. Byli jsme tam úplně sami, ale poté přišel ještě někdo další, tak to nebylo tak strašný. Ukázalo se to být jako skutečné maso (v podstatě čtvrtka kuřete) s bramborovou kaší (skutečná, normální, docela dobrá bramborová kaše!). Něco jako hranolky se tam snad vůbec nedalo sehnat a jídlo bylo vážně dobrý. Na první pohled to sice vypadalo jako zaplivanej pajzl, ale skvěle jsme se najedli, za příjemnou cenu kolem 7 $. Než se setmělo, tak jsme se šli ještě projít městem a navštívit nějaká sportoviště na americký fotbal a baseball - doufám, že se někdy dostaneme i na skutečný zápas!
https://plus.google.com/u/0/photos/101356010702144665730/albums
comments powered by Disqus